Plátno prvé /cumulus pictus/

 

 

Skoro PánBůh dal

a někde nadělil

a skoro ne, tu a onde vzdal a vzal

a tobě? Zase ne…

 

Zaoblené krychle,

dýchavičné kvádry,

zármutek, návraty zatracenců,

hostiny a zmar,

neplatný pasy,

šeptla jsi…plav si…

čertí chvosty o půl šestý,

pruhovaný zadečky

tmavo a světle hnědě nasvícený

a podměrečný mušle,

snídaně pro mravenečníka

a zlatý tácy

míchal k ránu znovu a  zase

a nikdy nedodělal, jen maloval…

Nešleha a Nezbeda, génius a tvrdošíjných

Zrzavý měsíční kraj,

torzo lahve Absintu,

sedí v ní na dně

nemá nic,  ale snad jednou bude král.

Přistřižen jen navenek,

ladič milenek a kladeč hrobů a věčných otázek

proč a  nač? Imaginární nepochopení cvoci

a na druhé straně

výkaly snovačů pomalu leptající

už tak dávno podepřenou ukrafanou pavlač.

S napětím trhá poslední plátno

a natahuje prvé

jak vykradač dívčích snů,

netuší proč jedni klidně řeknou „já můžu“

a druzí do toho nejdou, ale důvod neznají...

a kolik vlastně je na světě mužů,

kolik z nich špatně maluje a kolik z nich

vůbec nikdy nezjistí

proč tu vlastně je…

 

Výstava prvá,

Cumulus orgasmus,

Faseta už se nedočrtá,

plátno je už jenom natažené a bílé.

Mistr má barevné nápoje, čistou hlavu

A ve skříni  saka.

Domaloval.

Je vymalováno

 

Je bez boje…

 

15.7.2005